Lednice na přírodní led z pražské domácnosti z roku 1907
Interaktivní 3D model, předmět ze sbírek Muzea hlavního města Prahy
Verze na celou obrazovku
Myš + levé tlačítko myši: otáčení modelu
Myš + pravé tlačítko myši: posun modelu
Kolečko myši: zoom
Kliknutí na interaktivní prvek (víko skříňky): otevření, zavření
Model je součástí webového rozšíření výstavy Praha 1848 – 1918 Muzea hlavního města Prahy.
Dřevěnou skříňku s kovovou schránkou na led, prostřednictvím něhož se zajišťoval chlad pro potraviny v uložené ve skříňce, používali od roku 1907 obyvatelé domu u Městského sadu, dnešní Washingtonově ulici 9.
Přírodní led se vkládal do kovové schránky, což ochlazovalo prostor pro potraviny. Dle vzpomínky posledního uživatele lednice, od něhož ji muzeum získalo v roce 2005, se pro led chodilo k Vltavě a tam se získával od ledařů, kteří vylamovali ze zamrzlé řeky kusy ledu a odváželi je do pivovarských sklepů a ledáren.
Ledování u Šítkovských mlýnů kolem roku 1900
Ledování u Mánesa ve 30. letech 20. století
Led odebíraly zejména hostince pro chlazení piva. Ledování bylo většinou zimním zaměstnáním plavců, kteří si takto přivydělávali mimo plavební sezónu.
Partu ledařů sjednával faktor (byl jím vždy pískař, zaměstnaný u obce pražské). Sekáči sekali led na řece na tzv. lavice a plavci dopravovali lavice k místu, kde se nakládalo na vozy. Další sekáč rozsekával lavice na menší kusy – okenice. Faktor okenice děrkoval pro tahače, kteří je vytahovali mezi vozy. Tam je sekáč mezi vozy dělil na menší kusy k nakládání. Stavěč pak stavěl kusy ledu ke kolům a připravoval je pro nakládače.