En Cz

Lednice na přírodní led z pražské domácnosti z roku 1907

Interaktivní 3D model, předmět ze sbírek Muzea hlavního města Prahy

Verze na celou obrazovku

Myš + levé tlačítko myši: otáčení modelu
Myš + pravé tlačítko myši: posun modelu
Kolečko myši: zoom
Kliknutí na interaktivní prvek (víko skříňky): otevření, zavření


Dřevěnou skříňku s kovovou schránkou na led, prostřednictvím něhož se zajišťoval chlad pro potraviny v uložené ve skříňce, používali od roku 1907 obyvatelé domu u Městského sadu, dnešní Washingtonově ulici 9.

Přírodní led se vkládal do kovové schránky, což ochlazovalo prostor pro potraviny. Dle vzpomínky posledního uživatele lednice, od něhož ji muzeum získalo v roce 2005, se pro led chodilo k Vltavě a tam se získával od ledařů, kteří vylamovali ze zamrzlé řeky kusy ledu a odváželi je do pivovarských sklepů a ledáren.

Ledování u Šítkovských mlýnů kolem roku 1900, foto Jindřich Eckert
Ledování u Šítkovských mlýnů kolem roku 1900
foto Jindřich Eckert, MMP H 10 095
Ledování u Mánesa ve 30. letech 20. století
Ledování u Mánesa ve 30. letech 20. století
MMP H 46 197

Led odebíraly zejména hostince pro chlazení piva. Ledování bylo většinou zimním zaměstnáním plavců, kteří si takto přivydělávali mimo plavební sezónu.

Partu ledařů sjednával faktor (byl jím vždy pískař, zaměstnaný u obce pražské). Sekáči sekali led na řece na tzv. lavice a plavci dopravovali lavice k místu, kde se nakládalo na vozy. Další sekáč rozsekával lavice na menší kusy – okenice. Faktor okenice děrkoval pro tahače, kteří je vytahovali mezi vozy. Tam je sekáč mezi vozy dělil na menší kusy k nakládání. Stavěč pak stavěl kusy ledu ke kolům a připravoval je pro nakládače.