Verze na celou obrazovku

Myš + levé tlačítko myši: otáčení modelu
Myš + pravé tlačítko myši: posun modelu
Kolečko myši: zoom
Kliknutí na interaktivní prvek (klapky): animace a tón

Niněra (také kolovrátek, kobylí hlava, žebrácké housle) je strunný hudební nástroj. Jeho zvuk se vyluzuje třením obvodu otáčejícího se nakalafunovaného kolečka o struny, které se zkracují pomocí dřevěných tangent, ovládaných táhly jednoduché klávesnice. Kolečko plní podobnou funkci jako smyčec u houslí. Pro hru na niněru je charakteristická jednouchá melodie v rozsahu oktávy s bordunovou prodlevou. Pravou rukou hráč otáčí klikou, prsty jeho levé ruky ovládají klapkové zařízení. Niněru lze držet vestoje zavěšenou na řemeni přes rameno nebo upevněnou kolem beder, či položit ji na kolena při hře vsedě.

V průběhu historie se sociálně-kulturní postavení niněry měnilo, z chrámového prostředí se rozšířila do lidového instrumentáře, sloužila jako nástroj žebráků a potulných hudebníků. Později se objevila jako módní výstřelek osmnáctého století pro pobavení šlechty. Dnes získává novou vlnu pozornosti ze strany zahraničních i domácích výrobců a hudebníků nejrůznějšího žánrového zaměření.

V českých muzejních sbírkách se nachází více než třicet niněr, z nichž osm náleží do souboru pražského Národního muzea - Českého muzea hudby. Jeden z těchto nástrojů reprezentuje zobrazená niněra od neznámého výrobce. Pochází z inventáře cisterciáckého kláštera v Oseku, v jehož soupise byla zaznamenána již v první polovině 18. století jako „lyra“, později „lyra antiqua“. Do muzejní sbírky se dostala roku 1949 jako konfiskát Národní kulturní komise. V literatuře byla již krátce odborně pojednána jako „typicky česká niněra“ 18. století, přesto je toto místo vzniku diskutabilní. Tvarem korpusu, obloučkovitým zakončením kolíkové skřínky i umístěním jednoho menšího ozvučného otvoru je shodná s německou a švédskou variantou niněry.

Zobrazená niněra se dochovala bez víka tangentové skříňky, kterou je obvykle vybavena. Má dvě melodické struny laděné v unisonu, jejichž chvějná délka se zkracuje tangentami. Tlakadel s tangentami je jedenáct, melodické struny poskytují rozšířenou diatonickou řadu. Po stranách zleva i zprava jsou vedeny dvě struny bordunové, laděné v čisté kvintě. Tím tvoří harmonický doprovod, který odpovídá systému hudební produkce raného středověku, době původu tohoto nástroje. Tangenty jsou celodřevěné, obdélníkového tvaru. Struník je přichycen pouze kovovým drátkem. Pod klikou je v lubu protáhnuto kožené očko, patrně pro uchycení řemene k zavěšení nástroje při hře. Struny jsou střevové, poutko struníku je z několika vrstev tenkého drátu. Dřevěné části jsou zhotoveny ve světle hnědém provedení. Na horní ploše a bocích kolíkové skříňky se nacházejí dnes už málo patrné ornamenty. Dále se zde vyskytují zbytky barevných florálních motivů na lubech ve spodní oblasti okrouhlé části korpusu, v obou případech se zřejmě jedná o nalepený papír.

Videoukázka